Helma na motorku: jak vybrat velikost, typ a homologaci

Helma na motorku je jediná část výbavy, kterou nelze ničím nahradit. Bunda s chrániči se dá dokoupit později, rukavice se sundají, ale hlavu chrání jen přilba. Přitom právě u ní lidé nejčastěji šetří nebo vybírají podle barvy.

Nejde o žebříček konkrétních modelů. Ceny i nabídka se mění každou sezónu a to, co sedí jednomu, tlačí druhého.

Typy helem a pro koho se hodí

Přilby se dělí podle konstrukce a každý typ počítá s jiným stylem ježdění. Rozdíl není kosmetický. Otevřená helma a integrál chrání obličej úplně jinak.

Integrální helma kryje celou hlavu včetně brady. Skořepina jde v jednom kuse od temene až po bradovou část, hledí se sklápí přes celý obličej. Je to nejčastější volba pro silniční jízdu, dálnice i sportovnější ježdění. Dobře drží teplo, tlumí hluk a při pádu chrání bradu, což je místo, které to schytá velmi často. Nevýhodou je horší odvětrání v koloně a v létě ve městě může být v integrálu vedro.

Vyklápěcí helma, někdy označovaná jako systémová nebo modulární, vypadá jako integrál, ale bradová část se dá vyklopit nahoru. Ocení ji hlavně cestovatelé a lidé, kteří často zastavují, tankují nebo si potřebují na křižovatce promluvit, aniž by helmu sundávali. Za pohodlí se platí vyšší hmotností a o něco složitější konstrukcí, protože kloub bradové části něco váží. Řada z nich má dvojí homologaci, tedy schválení pro zavřenou i otevřenou polohu. Ne každá vyklápěcí přilba se ale smí zavřená za jízdy sklápět, takže se vyplatí přečíst si údaje výrobce.

Otevřená helma, lidově jetka, kryje temeno, uši a týl, ale bradu nechává volnou. Bývá lehčí a vzdušnější, oblíbená je u choppery, skútrů a městského popojíždění na krátké vzdálenosti. Obličej ale zůstává nechráněný, a to platí i pro drobný pád v nízké rychlosti. Kdo jezdí rychleji nebo mimo město, obvykle sáhne po něčem, co kryje bradu.

Krosové a enduro helmy poznáte podle výrazné brady, kšiltu a velkého výřezu pro brýle. Do terénu se hodí kvůli odvětrání a tomu, že počítají s ochrannými brýlemi místo hledí. Na dlouhé silniční přesuny se ale nehodí, protože kšilt v rychlosti táhne hlavu nahoru a fouká do nich. Enduro varianty jsou kompromis, který zvládne kus asfaltu i lehčí terén.

Pokud teprve začínáte a jezdíte hlavně po silnici, integrál je bezpečná první volba. Kdo najezdí spoustu kilometrů po dálnici a rád zastavuje, může zvážit vyklápěcí model. Otevřená helma dává smysl spíš jako doplněk pro pomalé městské ježdění, ne jako jediná přilba do začátku.

Co znamená homologace a kde ji najdete

Homologace je úřední schválení, že helma splnila předepsané zkoušky a smí se prodávat pro provoz na silnici. V Evropě se řídí normou ECE. Bez platné homologace není přilba pro běžný provoz brána jako ochranná pomůcka a její prodej i použití má svá pravidla.

Aktuální evropská norma nese označení ECE 22.06. Nahradila starší ECE 22.05 a přinesla přísnější a širší sadu testů, například nárazy pod různými úhly nebo hodnocení hledí. Starší helmy podle 22.05 se po přechodné období ještě doprodávaly, takže na trhu můžete narazit na obě značení. Přesné datum, do kdy je která norma platná pro prodej i pro použití, se v čase mění, proto konkrétní stav ověřte podle aktuálních předpisů nebo se zeptejte v obchodě.

Značku homologace najdete na štítku přišitém k podbradnímu popruhu, případně vevnitř na skořepině. Bývá to bílá etiketa s velkým písmenem E v kroužku a číslem státu, který schválení vydal, plus kód normy. Než helmu koupíte z druhé ruky nebo z pochybného e-shopu, tenhle štítek si najděte. Pokud chybí nebo je nečitelný, je to důvod k opatrnosti.

Homologace ale neříká, jak moc je helma pohodlná ani jestli sedí na vaši hlavu. Je to spodní hranice bezpečnosti, ne známka kvality provedení. Dvě přilby se stejnou normou se můžou lišit hlukem, odvětráním i tím, jak dlouho v nich vydržíte bez bolesti hlavy.

Jak změřit hlavu a najít správnou velikost

Základ velikosti je obvod hlavy. Změříte ho krejčovským metrem vedeným kolem nejširšího místa, tedy kousek nad obočím a nad ušima. Metr veďte vodorovně a neutahujte ho, ať máte reálné číslo. Naměřený obvod v centimetrech pak porovnáte s tabulkou konkrétního výrobce.

Tady je první úskalí. Velikosti XS až XXL nejsou u všech značek stejné. Každý výrobce má vlastní tabulku a stejné písmeno může u dvou značek znamenat jiný obvod. Proto se řiďte centimetry, ne jen písmenem, a tabulku hledejte přímo u výrobce dané helmy.

Když obvod padne mezi dvě velikosti, obvykle je rozumnější zkusit nejdřív menší z nich. Nová helma se během prvních desítek kilometrů takzvaně sedne, protože se vypolstrování mírně přizpůsobí hlavě. Velikost, která je hned zpočátku volná, bude po pár týdnech ještě volnější. Volná helma se za jízdy hýbe a při pádu neochrání tak, jak má.

Měření samo o sobě nestačí. Dává vám odhad, se kterým jdete do obchodu, ale finální slovo má zkouška naživo. Objednávat první helmu poslepu jen podle čísla je risk, u kterého se často trefíte vedle.

Tvar hlavy, o kterém se moc nemluví

Obvod hlavy je jen jeden rozměr. Druhý, na který se často zapomíná, je tvar. Lidské hlavy nejsou stejně kulaté a výrobci to řeší tím, že skořepiny ladí do různých profilů. Zjednodušeně se mluví o hlavě spíš kulaté, střední a spíš protáhlé.

Když má helma jiný vnitřní tvar, než je vaše hlava, projeví se to i při správném obvodu. Typicky vás začne tlačit na čele a v týlu, zatímco po stranách je volno, nebo naopak. Po deseti minutách v obchodě to nemusíte poznat. Po hodině na silnici z toho bolí hlava.

Výrobci tvar helmy zpravidla neuvádějí na krabici a mezi značkami se liší. Praktický důsledek je jednoduchý: pokud vám jedna značka nikdy neseděla a tlačila na stejném místě, zkuste jinou. Nemusí to být vaší hlavou ani špatnou velikostí, jen jiným profilem skořepiny. Část polstrování se dá u dražších modelů vyměnit za jinou tloušťku, ale základní tvar skořepiny to nezmění.

Materiál skořepiny a hmotnost

Vnější skořepina drží tvar a rozkládá náraz. Vyrábí se hlavně ze tří druhů materiálu a rozdíl se pozná na hmotnosti i ceně.

Nejběžnější je vstřikovaný polykarbonát, tedy tvrdý plast. Je levnější, o něco těžší a používá se u dostupných helem. Kompozitní skořepiny ze sklolaminátu a dalších vrstev bývají lehčí a pevnější. Nejvýš stojí karbon, který je nejlehčí, ale i nejdražší.

Lehčí helma míň unavuje krční svaly, což poznáte hlavně na delší trase nebo když často otáčíte hlavou v provozu. Rozdíl mezi lehkou a těžkou přilbou během celodenní jízdy dokáže být znát. Na druhou stranu ani nejtěžší homologovaná helma není nesnesitelná a dobrý střed najdete i za rozumné peníze.

Neplatí, že dražší materiál automaticky znamená lepší ochranu. Homologaci musí splnit i ten nejlevnější polykarbonát. Karbon nebo kompozit platíte hlavně za nižší hmotnost, lepší odvětrání a zpracování, ne za vyšší úroveň schválení.

Hledí, odvětrání a další detaily

Hledí kryje obličej a jeho kvalita ovlivňuje výhled víc, než se čeká. Řešte, jestli jde snadno vyměnit, jestli dobře těsní a jestli se nedělá dvojitý obraz. Užitečná je příprava na systém proti zamlžení, u kterého se do hledí vkládá tenká vnitřní vrstva. Bez ní se v chladu a dešti hledí zamlžuje a musíte ho pořád pootevírat.

Řada integrálů a vyklápěcích helem má vnitřní sluneční clonu, tedy malé tmavé hledí, které vysunete jedním posuvníkem. Nahrazuje sluneční brýle a v protisvětle se hodí. Ověřte si, že vám clona nekončí přesně na úrovni očí, kde by rušila.

Odvětrání řeší, jestli se v helmě v létě upečete. Nasávací otvory na bradě a na temeni by měly jít otevřít i v rukavicích. Levné helmy je někdy mají jen na oko a reálně skoro nefoukají. Naopak dobré odvětrání může být v zimě slyšet jako hluk, takže větší cestovní helmy mívají otvory zavíratelné.

Podbradní pásek je součást, na které při pádu opravdu záleží. Setkáte se se sponou s rychloupínáním nebo s takzvaným dvojitým D, což je kovová přezka, kterou pásek protáhnete. Dvojité D bývá o něco spolehlivější, ale vyžaduje zapnutí oběma rukama. Ať máte kterýkoliv systém, pásek musí být vždy zapnutý a utažený tak, aby pod bradu prošly nanejvýš dva prsty.

Vnitřní polstrování by mělo jít vyndat a vyprat. Uvnitř helmy se drží pot a časem i zápach, a vypratelná výstelka výrazně prodlouží dobu, po kterou je nošení příjemné.

Když nosíte dioptrické brýle nebo řešíte hluk

Kdo jezdí v brýlích, měl by na to při výběru myslet. Ne každá helma se nasazuje pohodlně přes obroučky. Užší integrály tlačí nožičky brýlí na spánky a po chvíli to bolí. Některé modely mají v polstrování u spánků drážky právě pro nožičky brýlí, což nasazování usnadní. Vyzkoušejte proto helmu rovnou v brýlích, které nosíte, ne bez nich. Vyklápěcí helma tady bývá praktičtější, protože brýle nasadíte s vyklopenou bradou a pak přilbu zavřete.

Druhá věc, kterou začátečníci podceňují, je hluk. V rychlosti fouká kolem helmy vzduch a hladina hluku uvnitř dokáže být vysoká i v dobré přilbě. Dlouhodobě to unavuje a může škodit sluchu. Řešením jsou špunty do uší, které tlumí hluk větru, ale neuzavřou vás úplně od zvuků provozu. Tišší helmy mívají lepší těsnění kolem krku a hledí, ale úplně tichá přilba neexistuje. U cestovních modelů se hluk řeší i tvarem skořepiny a spoilerem vzadu.

Barva a to, jak vás ostatní vidí

Helma se vybírá hlavně podle bezpečnosti a padnutí, ale barva není jen věc vkusu. Světlá nebo výrazná přilba je na silnici lépe vidět než matně černá, hlavně za šera a v dešti. Řidiči aut motorkáře přehlédnou překvapivě často a světlejší helma tomu trochu pomáhá. Neznamená to, že tmavá helma je špatná, jen počítejte s tím, že na viditelnosti se podílí i zbytek výbavy.

Část helem má reflexní prvky nebo aspoň místa, kam se dají nalepit reflexní pásky určené pro přilby. Pozor ale na to, čím helmu polepíte. Běžné samolepky a jejich lepidlo mohou skořepině uškodit, takže používejte jen materiály určené na helmy. Lesklý lak se navíc snadno poškrábe, matné povrchy zase hůř snesou nešetrné čištění. Nic z toho není zásadní, ale je dobré to vědět předem.

Jak poznat, že helma sedí

Zkouška v obchodě rozhodne o tom, jestli budete spokojení. Nespěchejte a nenechte se odbýt tím, že helma jde nasadit. Nasadit jde skoro každá.

Při navlékání přes hlavu má správná velikost trochu klást odpor u uší a lící. Pak by měla sednout rovnoměrně po celém obvodu, bez bodů, které tlačí víc než okolí. Líce se mají dotýkat vypolstrování, ne zůstat volné. Když si chytnete bradovou část a zkusíte helmou pohnout do stran a nahoru dolů, měla by se s pohybem táhnout kůže na čele. Pokud helma volně klouže po hlavě, je velká.

Vyzkoušejte i takzvaný roll off test, ale jen s pomocí a opatrně. Se zapnutým páskem se zkusí přilbu z hlavy stáhnout zezadu dopředu. Správně padnoucí helma se nesmí dát přetáhnout přes hlavu dopředu. Tenhle test ukazuje, jestli by přilba při pádu vůbec zůstala na hlavě.

Nechte si helmu na hlavě klidně deset až patnáct minut, ideálně zapnutou. Právě po téhle době se ozvou skryté tlaky na čele nebo v týlu. Bolest, která přijde po chvíli, na silnici zesílí. Co tlačí v obchodě, bude na trase nesnesitelné.

Pokud kupujete přes internet, kupujte tam, kde jde zboží vrátit, a helmu při zkoušce doma nepoškrábejte ani neodtrhněte visačky, dokud si nejste jistí. Zkoušku naslepo bez možnosti vrácení nedoporučujeme.

Jak dlouho helma vydrží a kdy ji vyměnit

Helma stárne, i když s ní nespadnete a máte ji uloženou v poličce. Materiály uvnitř degradují vlivem potu, kosmetiky, tepla a ultrafialového záření. Tlumicí vrstva časem trochu ztvrdne a hůř pohltí náraz. Výrobci proto obvykle uvádějí doporučenou životnost, často kolem pěti let od začátku používání, ale přesnou hodnotu i způsob počítání najdete v návodu ke konkrétní helmě.

Datum výroby bývá vyražené na štítku uvnitř nebo na pásku. U starší helmy z druhé ruky je to první, co byste měli hledat. Přilba, která se roky válela na půdě, může vypadat jako nová a přitom už neplní to, co má.

Druhý, důležitější důvod k výměně je náraz. Pokud helma spadla z výšky na tvrdý povrch nebo jste v ní měli pád, počítejte s výměnou, i když navenek nevidíte prasklinu. Tlumicí jádro se poškodí uvnitř a jednou stlačená vrstva už podruhé neochrání stejně. Helmu, která absorbovala náraz, nemá smysl dál používat.

Právě tohle je hlavní důvod, proč být opatrný u bazarových helem. U použité přilby nikdy s jistotou nevíte, jestli s ní někdo nespadl. Historie helmy z inzerátu se nedá ověřit a v sázce je hlava. U ostatní výbavy se bazar dá zvážit, u helmy to obvykle nestojí za riziko.

Kolik helma stojí

Ceny se liší podle typu, materiálu a značky a v čase se mění, takže následující čísla berte jako orientační rozpětí, ne jako pevný ceník.

Nejlevnější homologované integrály z polykarbonátu se orientačně pohybují někde od dvou až tří tisíc korun. Střední třída s lepším odvětráním, sluneční clonou a přípravou proti zamlžení se orientačně pohybuje v řádu jednotek tisíc až přes deset tisíc. Prémiové helmy z karbonu nebo cestovní vyklápěcí modely s příslušenstvím se orientačně dostávají i výš. Vyklápěcí helmy bývají kvůli složitější konstrukci obvykle o něco dražší než srovnatelný integrál.

Nejlevnější kategorii nedoporučujeme jako automatickou volbu jen kvůli ceně. Homologaci sice splní, ale často jde na úkor hmotnosti, hluku a odvětrání. To se pozná hlavně na delších trasách. Rozumný střed obvykle dá lepší poměr pohodlí a ceny než úplně nejlevnější kus.

Zároveň neplatí, že nejdražší helma je pro vás nejlepší. Když vám dražší model nesedí na tvar hlavy, je vám k ničemu, i kdyby byl z karbonu. Padnoucí levnější helma ochrání líp než drahá, která se za jízdy hýbe.

Jedna helma nebo víc

Většina lidí si vystačí s jednou helmou, obvykle integrálem, který zvládne skoro všechno. Kdo najezdí hodně kilometrů různého druhu, časem stejně dojde k tomu, že mu jedna přilba na všechno úplně nesedí. Na dálnicové přesuny je příjemnější tišší cestovní helma, do terénu se hodí odvětraná krosová a na letní popojíždění po městě ocení někdo lehkou otevřenou.

Není to nutnost a nedoporučujeme kupovat druhou helmu do začátku. Pro první sezónu stačí jedna dobře padnoucí přilba na styl jízdy, který děláte nejčastěji. Druhou vyřešíte, až budete vědět, co vám na té první chybí. Podle toho poznáte přesně, co od dalšího kusu chcete, místo abyste hádali dopředu.

Pokud helmu půjčujete nebo ji vozíte pro spolujezdce, počítejte s tím, že padne jen tomu, komu sedí velikost i tvar. Univerzální helma, která sedne každému, neexistuje. Spolujezdec by měl mít vlastní přilbu ve své velikosti se zapnutým páskem, ne jen tu, co zbyla.

Než vyrazíte do obchodu

Před nákupem si projděte pár věcí, ať v obchodě netápete. Změřte si obvod hlavy a poznamenejte si číslo v centimetrech. Rozmyslete si, jak a kde jezdíte nejčastěji, protože podle toho se rozhodne mezi integrálem, vyklápěcí a otevřenou helmou. Vezměte si s sebou brýle, pokud v nich jezdíte, a klidně i rukavice, ať vyzkoušíte ovládání otvorů a hledí.

V obchodě si nechte poradit, ale konečné slovo má vaše hlava. Prodejce vidí, jak helma padne zvenku, ale tlak na čele cítíte jen vy. Nespokojte se s první, která jde nasadit. Vyzkoušejte klidně tři čtyři modely různých značek a nechte si každý na hlavě chvíli, ať se ozvou skryté tlaky. Čas strávený zkoušením se vyplatí víc než sleva na model, který vás pak celou sezónu tlačí.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je koupě příliš velké helmy, protože v ní zpočátku není nikde nepříjemný tlak. Volná přilba se ale za jízdy pohybuje a při pádu se může posunout nebo sklouznout. Menší, správně padnoucí velikost je bezpečnější, i když první minuty působí těsněji.

Druhá věc je podbradní pásek. Zapnutý musí být pokaždé, i na krátký přejezd přes ulici. Nezapnutá helma při pádu z hlavy sletí a je k ničemu. Utažení kontrolujte pravidlem dvou prstů pod bradou.

Dejte pozor i na hledí a jeho stav. Poškrábané nebo zažloutlé hledí zhoršuje výhled hlavně v noci a v protisvětle. Náhradní hledí se dá koupit zvlášť, ale ověřte si dostupnost pro konkrétní model, než ho koupíte. U některých starších helem už se náhradní díly shánějí těžko.

A pozor na nálepky, laky a čističe. Lepidla a rozpouštědla mohou narušit skořepinu i vnitřní vrstvu. Přilbu čistěte jen tím, co výrobce povolí, a nepolepujte ji čímkoliv. Otázky kolem homologace, konkrétních norem a jejich platnosti si raději ověřte v obchodě, v autoškole nebo přímo u výrobce, protože pravidla se v čase upravují.

Shrnutí

Nejrychlejší postup je tenhle: změřte si obvod hlavy, podle tabulky výrobce si odhadněte velikost a jděte helmu vyzkoušet naživo, ideálně na deset až patnáct minut se zapnutým páskem. Pro silnici vsaďte na integrál nebo vyklápěcí model, otevřenou jetku berte spíš jako doplněk na pomalé ježdění.

Zkontrolujte homologační štítek a datum výroby, u bazarových kusů dvojnásob. Velikost volte spíš těsnější, pásek utahujte na dva prsty a po pádu nebo silném nárazu helmu vyměňte bez ohledu na to, jak vypadá. Konkrétní čísla kolem norem, cen a životnosti se mění, takže aktuální stav si ověřte u prodejce nebo výrobce dané přilby.